Průmysl, kterého se nejvíce dotknou nová pravidla pro obaly a obalové odpady intenzivně řeší, jak a kdy bude umožněno používat recyklát z pokročilého typu recyklace tzv. chemické recyklace. Cesta, jak konečně začít, je složitá, ale řešitelná.
O připravovaných nových povinných limitech recyklátu v plastových obalech jsme informovali v našich předchozích textech. Adaptace na nová zákonná pravidla se nejvíce dotkne výrobců potravin, nápojů, farmacie a kosmetického průmyslu. Podle návrhu revize směrnice o obalech a obalových odpadech musí výrobci od roku 2030 zajistit ve svých plastových obalech minimálně 25 % recyklátu u obalů citlivých na kontakt, u jednorázových plastových nápojových lahví alespoň 50 % a u ostatních plastových obalů 45 % a více. Během dalších desíti let, tzn. od roku 2040, se minimální povinný obsah recyklátu zvyšuje na 50 % u obalů citlivých na kontakt, jednorázové plastové lahve a ostatní plastové obaly musí obsahovat alespoň 65 % recyklátu.
Toto nové obrovské množství povinného recyklátu není závazkem pouze pro výrobce, ale je závislé na celém systému EPR , tzn. na efektivním sběru ve městech a obcích, na třídících a recyklačních provozech a dalších složkách odpadového hospodářství.
Pro obaly citlivé na kontakt bude nutné používat recyklát, který splňuje velmi přísné hygienické parametry. Ne všechny stávající recyklační provozy umí zpracovat obalový plastový odpad tak, aby dodržely všechny vysoké bezpečnostní limity. Jsou to technologie zpracovávající obalový odpad mechanicky. Abychom mohli splnit povinné limity je nezbytné začít využívat technologii chemické recyklace, která umí vyrobit i z mírně znečištěných plastových odpadů kvalitní recyklát, který je parametry stejný jako primární čistá surovina pro výrobu nových plastů.
Kde a jak tedy začít?
Chemickou recyklací se nyní označují tyto základní typy technologií: pyrolýza, plazmové zplyňování a chemo-termická depolymerace. U pyrolýzy je výsledným produktem převážně pyrolýzní olej, u zplyňování je to primárně syntézní plyn, a z těchto dvou produktů jsou dále vyráběny nové plasty. Třetí metoda, chemo-termická depolymerace, umí rozložit plast na monomery za nižších teplot než pyrolýza nebo gasifikace a mezi výsledné produkty nepatří pyrolýzní olej nebo plyn, které mohou být využity i jako paliva, ale produkty, které jsou hlavními složkami pro nový plast.
Pyrolýza a plazmové zplyňování umí zpracovat i více druhové plasty, depolymerace převážně jedno druhové. Všechny tři technologie nemají problém zprocesovat i mírně znečištěné plasty a výsledný polymer má kvalitu panenského plastu.
Problém nyní vzniká u metody, jak započítat vzniklý recyklát z chemické recyklace do konečných cílů recyklace, závazných pro každý členský stát EU. Platné závazné cíle jsou následující: od roku 2025 musíme zrecyklovat minimálně 50 % všech plastových obalů, od roku 2030 minimálně 55 %. Aktuálně se úroveň české recyklace pohybuje okolo 40 %, a to využíváme převážně mechanickou recyklaci, která umí z daného množství plastového obalu zpracovat velký objem recyklátu.
Pro dosáhnutí nových cílů recyklace a zejména pokrytí zvýšeného objemu požadovaného povinného recyklátu v plastových obalech, speciálně v obalech citlivých na kontakt, je nutné využívat chemickou recyklaci, bez ní není možné legislativní cíle splnit. Stane se tedy základním způsobem zpracování vytříděných plastů.
Zde ovšem vzniká problém u pyrolýzy, která je převažující technologií připravovaných projektů.
Pyrolýzní olej je hlavní produkt chemického procesu pyrolýzy a je surovinou pro tvorbu nového plastu. Z určitém množství plastového odpadu vznikne 70 % – 90 % pyrolýzního oleje, ale dále už jen velmi nízké procento nového plastu, který může být uznán jako recyklát. Tento výpočet se pohybuje do 10 % z původního množství plastového odpadu vloženého do pyrolýzy. Můžeme zde vidět výraznou odlišnost od tradiční mechanické recyklace, kdy například z 1 tuny odpadového plastu vznikne až 0,9 tun recyklátu. U chemické recyklace typu pyrolýza by to bylo do 0,1 tuny uznaného recyklátu. Rozdíl je to velmi výrazný a v tomto případě masivního využívání pyrolýzy by bylo velmi obtížné splnit recyklační cíle ČR a také zvýšenou poptávku po potravinářském recyklátu podle návrhu nové revize směrnice o obalech a obalových odpadech.
Společnosti ze sektoru oběhového hospodářství a petrochemického průmyslu ale navrhují jiný, vhodnější postup pro započítávání recyklátu z pyrolýzy. Tato metoda tzv. „volné alokace“ by přinesla započítávání recyklátu v novém plastu okolo 50 %. Bohužel toto nechce Evropská komise zatím akceptovat a způsob započítávání recyklátu vzniklého z procesu pyrolýzy se stává oním zakopaným psem pro nastartování realizace chemické recyklace v ČR a dalších zemích EU.
Foto: Freepik.com
Comments are closed.