Již několik let řešíme v České republice přínosy a negativa možného zavedení povinného zálohování PET lahví a plechovek. Misky vah plusů a mínusů se v poslední době převažují na stranu ne příliš pozitivní. Mediální smršť a prvotní nadšení o výhodnosti a ekologičnosti celého systému začínají usměrňovat pragmatické přístupy všech, kterých by se povinné zálohování týkalo včetně spotřebitelů, a také reálné zkušenosti s rychlým a nepromyšleným zavedením povinného zálohování na Slovensku.
Analýzami, co by povinné zálohování opravdu přineslo, a jaké by byly dopady na obchodníky, spotřebitele a celý systém sběru obalových odpadů podle EPR, se zabývá dlouhodobě společnost Centrum ekonomických a tržních analýz (CETA). Zeptali jsme se proto Aleše Roda, ředitele pro výzkum, jak vidí realizaci projektu povinného zálohování z jeho analytického, racionálního pohledu.
Argumenty prosazovatelů povinného zálohování je zvýšení sběru použitých PET lahví. Česko ale již nyní splňuje povinné limity sběru ve výši 82 %, a to mnohem dříve, než stanovuje zákon.
Bude mít, podle Vašich analýz, povinné zálohování vliv na zvýšení sběru PET lahví?
Hlavním znakem zálohového systému je rychlé zvýšení míry sběru PET lahví, a to prostřednictvím přímého finančního nástroje mezi koupeným a vráceným obalem. Povinné zálohování mělo v zemích, kde bylo zavedeno, vliv na zvýšení sběru. Každé národní odpadové hospodářství je ale specifické, netroufám si z pohledu ekonoma odhadovat o kolik a v jakém čase. Ale je to základní předpoklad, proč se o opatření diskutuje.
Podle iniciativy Zálohujme je dalším důvodem pro zavedení povinných záloh zvýšení úrovně recyklace. PET tvoří přitom necelé 4 % obalového odpadu a zhruba 1 % z celého komunálního odpadu. Zákon o odpadech nám určuje, že od roku 2025 musíme zrecyklovat minimálně 50 % plastových obalů a o dalších 5 let později minimálně 55 %. To se netýká ale jen PET, ale všech plastových obalů tzn. HDPE, LDPE, PP a další plasty.
Může mít povinné zálohování opravdu vliv na lepší recyklaci?
Tohle je asi spíše otázka na experty z odpadového hospodářství. Proponenti i oponenti zálohového systému dávají informace, které jsou relevantní. Chápu, že zastánci zálohování hledí na „svůj“ sektor a cíl v něm, přinášejí k tomu jasné řešení. Chápu také to, že regulátor potřebuje vyřešit všechny cíle, které jsou – v jeho očích – stejně naléhavé, nebo možná naléhavější než PET lahve a plechovky. Pro mě jako ekonoma je klíčové znát odpovědi na otázky s tím spojené: Mohou řešení dalších cílů (např. zvýšení účinnosti tříděného sběru) vyřešit i cíle v oblasti PET lahví a plechovek? Nebo je nezbytné implementovat dílčí řešení pro splnění cílů do jednotlivých oblastí? A jak tato řešení ufinancujeme, respektive „kdo“ to zaplatí?
Jak podle Vás nejlépe splníme stanovené recyklační limity a může k nim pomoci také chemická recyklace, jako doplňující technologie k tradiční mechanické recyklaci?
Určitě ano, ale je třeba změnit přístup k tomuto nástroji. Chemická recyklace je podle mého názoru učebnicovou ukázkou toho, jak dotace pokřivují trh. Kvůli upozadění chemické recyklace se tomuto směru nedostalo dotační podpory, tedy ani finanční podpory a investic do rozvoje od soukromého sektoru. A teď vidíme, že chemická recyklace by řadu věcí dokázala řešit, přičemž hlavním argumentem proti je: No jo, ale nikde to nefunguje, není infrastruktura, nemáme case studies. Protože jsme je diskriminační regulací zastavili.
V posledních příspěvcích naše portálu obaly21.cz jsme se věnovali popisu reálné situace provozu slovenského zálohového systému. Situace není až tak příznivá, jak slovenský Správce zálohového systému (SZS) prezentuje a objevuje se stále častěji kritika na nedomyšlený a děravý systém. Spotřebitelé mají problémy s vrácením zálohovaných obalů, obchodníkům zase nejsou správně vypláceny zálohy zpět od SZS, takže jim chybí peníze a navíc stávající manipulační poplatek 2 centy za obal je nízký a neuhradí jejich náklady.
Budou podle Vás čeští obchodníci zvládat tento systém, zejména ekonomicky?
Praxe regulace ukazuje, že nejhorší nejsou náklady, ale neočekávané náklady. To platí univerzálně. Proto je třeba dobře analyzovat nákladové položky ex-ante, zdroje investované do analýzy před zavedením regulace jsou nepřímo úměrné neočekávaným dopadům. A to může pomoci zvládat implementaci ekonomicky.
Jaký bude mít povinné zálohování vliv na celý systém odpadového hospodářství, tzn. na obce, sběr, třídění a recyklaci?
My jsme analyzovali na základě podnětu od Iniciativy pro zálohování dopady na obce na základě dat z let 2021 a 2022, a na základě modelování dopadů kvantifikovali, že dopady implementace na obce v ČR jsou ve stovkách milionů Kč k období po zavedení, a pak budou konvergovat dolů v čase s tím, jak si systém bude sedat. Obecně vzato tak oproti nákladům hospodaření obcí představují malou zátěž. Podobné analýzy by jistě dávaly smysl i na další oblasti, o kterých mluvíte, především ve vztahu k udržitelnosti jejich ekonomického fungování. Ale těmito výpočty nedisponujeme.
V analýzách, které předložila iniciativa Zálohujme, se popisuje celý ekonomický model navrhovaného systému povinných záloh. Podle jejich analýz bude systém ekonomicky udržitelný pokud bude vyplaceno co nejméně záloh. Tzn. pokud vrátí zpět spotřebitelům maximum peněz ze záloh, bude systém povinného zálohování nerentabilní.
Dává podle Vás vůbec smysl uvažovat o povinném zálohování, když původní cíle zálohování a jeho vlastní ekonomika jdou proti sobě?
Uvažovat můžete kdykoliv o čemkoliv. Je správné počítat s tím, že jakýkoliv systém nabíhá v čase, a přiřazovat k tomu odpovědně položky na příjmové i výdajové straně. Myslím si, že teď je naprosto esenciální odpovědět na otázku, nakolik povede změna systému ke splnění cílů a jaká strategie odpadového hospodářství bude více pasovat do současných podmínek, tedy energetické krize, inflace a bezprecedentního tlaku na veřejné finance.
Děkujeme za rozhovor.
Foto: freepik.com
Comments are closed.