Cílem povinného zálohování je podle výrobců nápojů, a také MŽP, získat použité PET nápojové lahve pro výrobu nových a zajistit tak cirkularitu obalů. Jako jediný nástroj vidí v povinném zálohování. Jsou zde ale další možnosti, jak získat vysoce kvalitní rPET, i bez zavedení nákladného systému povinných záloh.
Problematika povinného zálohování nerezonuje jen v Česku, ale i napříč členskými zeměmi EU. Povinnost zavedení zálohového systému je navrženo v novém Nařízení o obalech a obalových odpadech (PPWR). To teď prochází evropským legislativním procesem a po podzimním hlasování na počátku října bude jasné, kterou variantu konečného znění PPWR poslanci Evropského parlamentu (EP) a následně Rada preferují. K této nové legislativě bylo podáno ve výborech EP několik tisíc pozměňovacích návrhů, které se týkají ale i dalších norem oproti povinnému zálohování. Původní návrh nařízení stanovuje, že země, které v letech 2026 a 2027 nesesbírají 90 % PET nápojových lahví a hliníkových plechovek musí od roku 2029 zavést povinné zálohování. Toto by mělo podle Evropské komise (EK) vést k dosažení minimálního limitu 90 % sběru. Země, které dosáhnou od roku 2026 sběru 90 % nemusí povinné zálohování zavádět. Paradoxní je, že návrh PPWR neřeší situaci, kdy i při povinném zálohování není stále dosáhnuto 90 % sběru v dané zemi. Toto nikomu z předkladatelů návrhu nařízení nevadí. Zde si lze položit logickou otázku: K čemu tedy povinné zálohování je, když není nutné po jeho zavedení dosáhnout sběru 90 %? Podle avizovaných pozměňovacích návrhů by měl být tento paradox upraven a vyřešen.
V EP jsou ale předloženy i další návrhy na úpravu, a to snížení zmíněného limitu sběru 90 %. V ČR dosahujeme již nyní 82 % a patříme mezi nejlepší země EU. Lze teoreticky předpokládat, že 90 % zvládneme do navržených termínu i bez povinného zálohování, nebo ještě lépe, pokud by se navrhovaný limit sběru nakonec opravdu snížil.
Hlavním argumentem nápojářských firem pro zavedení povinných záloh je zajištění dostatečné kapacity potravinářského rPET pro jejich nové obaly podle nových zákonných norem. První limit je v roce 2025, a to minimálně 25 % rPET v každém novém PET obalu, od roku 2030 se procenta rPET zvyšují. Od roku 2030 bude ale nutné používat alespoň 30% recyklát ve všech plastových nápojových lahvích, ne pouze z PET, tzn. například z HDPE či PP. Nápojáři viní z nedostatku potravinářského rPET textilní firmy, které z rPET vyrábějí zejména oblečení či koberce. Textilní průmysl svou vysokou poptávkou zvedá tržní cenu rPET, což je pro nápojový průmyslu nepřijatelné. Textilní průmysl navíc zatím nemusí ve svých výrobcích používat povinný rPET. Protože pod zákonnou povinnost používat recyklát spadá nyní jen nápojový průmysl, považují nápojáři tuto jejich pozici dostatečnou k tomu, aby si i oni mohli klást své podmínky, a to zavedení povinného zálohové systému pro potravinářský PET a současně mít k němu prioritní přístup před ostatním průmyslem. Pozici přednostního přístupu ale EK nechce oproti českému MŽP akceptovat. MŽP, podle prvních tezí připravovaného zákona o povinném zálohování, dává nápojářům opci na požadované množství rPET, o jehož kupní ceně se bude vést aukce. Český zákon je nyní v přípravě a paragrafové znění bude podle ministerstva známo na konci tohoto roku.
Nedostatek vysoce kvalitního potravinářského rPET se dá ale vyřešit i jiným způsobem než povinným zálohováním, které podle odborné studie CETA bude stát až 6 mld. Kč, nehledě na pokles příjmu z prodeje PET u municipalit.
Recyklát PET virgin kvality, nejvhodnější pro potravinářské účely, ale také i pro farmaceutické či kosmetické účely, lze získat z chemické recyklace. Tento vyspělý typ recyklace je považování i EK za důležitý zdroj nezávadného a kvalitního recyklátu pro všechny „citlivé“ obaly.
Proč ještě není chemická recyklace provozována?
Je nutno prvotně zmínit, že chemická recyklace má doplňovat mechanickou recyklaci. Do provozů mechanické recyklace bylo již dříve masivně investováno a provozovatelé samozřejmě nechtějí, aby jim jejich business sebral další, vyspělejší typ recyklace. Oba typy technologií potřebují pro svoji výrobu stejný vstup – použitý PET. Je zde ale rozdíl v kvalitě vstupního PET a v kvalitě rPET na výstupu. Mechanická recyklace může pro konečný potravinářský rPET zpracovat pouze použité potravinářské či nápojové PET obaly. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) akceptuje max do 5% procent nepotravinářského původu. Navíc, zálohované PET lahve jsou po zpětném výkupu vždy mechanicky recyklovány (nejsou opětovně plněny) a stále opakovaná mechanická recyklace znehodnocuje kvalitu výsledného rPET. Materiál je degradován opětovnými mechanickými procesy a chemickým čištěním.
U chemické recyklace lze pro potravinářský rPET použít jakýkoliv PET ze žlutých popelnic (kontaminace, barva apod.), protože chemický recyklační proces zajistí 100 % nezávadnost výsledného rPET virgin kvality.
S vyspělou recyklací lze konečně vyřešit i aktuální nesmyslný stav, vznikající při provozování pouze mechanické recyklace: Nápojáři musí ve svých obalech používat rPET, tzn. již použitý PET, kterého není dostatečné množství, a navíc vysoká cena. Naproti tomu textilní průmysl, který nemá povinnost používat rPET, si může nakoupit pro své výrobky nový nezávadný virgin PET, který je levnější. Vzniká tedy situace, kdy pijeme z již použitého PET, ale chodíme po panensky čistém PET.
Chemická recyklace tak může přinést nápojářům a potravinářům tolik požadovaný a povinný rPET prvotřídní a nezávadné panenské kvality, a oproti tomu textilní či automobilový průmysl bude mít dostatek mechanicky recyklovaného PET pro své výrobky za přijatelnou cenu.
Pro výstavbu nových jednotek chemické recyklace se ale až v letošním roce začínají postupně otvírat nové dotační výzvy SFŽP, které jsou financovány z evropských fondů s cílem podpořit a urychlit přechod zemí EU na oběhové hospodářství. Evropský účetní dvůr (European Court of Auditors – ECA) ve svém novém auditu popisuje, že členské země nedostatečně využili opatření a finanční prostředky v objemu více než 10 mld. eur pro cirkulární ekonomiku. Jejich výsledek potvrzuje, že v letech 2015 až 2021 se průměrná míra cirkulace ve všech zemích EU zvýšila v průměru pouze o 0,4 procentního bodu. ECA chce proto zlepšit monitorování přechodu členských států na oběhové hospodářství a analyzovat důvody nízké míry využívání financování z EU a zvážit rozsah pro stanovení větších pobídek.
Pokud bude ze strany EU optimalizována finanční podpora pro oběhové hospodářství, kam patří i chemická recyklace, a současně se podaří odpadovému a recyklačnímu průmyslu co nejdříve vyřešit metodu výpočtu výtěžnosti recyklátu z chemické recyklace, můžeme udělat výrazný pokrok na cestě k plné cirkularitě obalů.
Comments are closed.