Zálohovat PET lahve nebo ne? Otázka, která je v mediálním prostoru komunikována několik měsíců. Nyní se téma otevírá v Poslanecké sněmovně s projednávaným zákonem o omezení jednorázových plastových výrobků.
Argumentů, proč by mělo být zavedeno povinné zálohování, jsme v posledních 2 letech slyšeli mnoho, zejména mediálně. Pojďme se nyní podívat na některá doposud nepříliš publikovaná reálná fakta, která nadšení pro zavedení povinných záloh logicky brzdí.
POVINNÉ ZÁLOHOVÁNÍ OMEZUJE NABÍDKU SPOTŘEBITELI
Zastánci zavedení povinných záloh na obaly od nápojů vědomě pracují na omezení nabídky spotřebiteli. Povinné zálohování fakticky znamená, že nebude možné si legálně zakoupit nápoj v nezálohovaném obalu. Jde tedy o Zákaz distribuce, prodeje a nákupu nápojů v nezálohovaných obalech. Z toho plyne faktický zákaz třídění PET lahví do kontejnerů, a naopak povinnost vrátit použitý obal do obchodu. To se výrazně dotkne zejména obyvatel menších sídel, kde vrácení obalů do obchodů znamená obvykle cestu autem nebo hromadnou dopravou. Při aktuálních cenách pohonných hmot, které přesahují 40 Kč za litr, se stává tato vynucená cesta dosti nákladná.
Zákaz distribuce a prodeje nezálohovaných obalů, při současně platném znění zákona, současně znamená uložení povinnosti obchodům zálohované obaly vykupovat, protože současný zákona chrání spotřebitele tím, že pokud obchodník prodává zboží v zálohovaném obalu, je povinen tento obal vykoupit, a to nejméně jeden rok od prodeje. V případě malých obchodů s omezenou skladovou plochou a omezenými zdroji to může vést k tomu, že obchodník bude nucen ukončit ve své prodejně prodej nápojů z technických či ekonomických důvodů. Tohoto problému jsou si obhájci záloh vědomi, a proto navrhují změnu zákona tak, aby výkup zálohovaných obalů byl povinný jen ve velkých obchodech, tedy supermarketech. Tím by však spotřebitel přišel o své právo pohodlně vrátit obal v místě, kde jej koupil se zálohou. Znamená to, že omezení práva spotřebitele by se vztahovalo nejen na jednorázové obaly, ale i na dnes používané opakovaně použitelné skleněné obaly.
Pokud bude spotřebitel nucen jezdit vracet zálohované lahve pouze tam, kde bude zřízeno výkupní místo, pak to znamená, že bude zákonem tlačen k navštěvování velkých obchodu, zejména supermarketů, i když se nenacházejí v místě jeho bydliště. Je logické, že při takto vynucené návštěvě provede kromě vrácení zálohovaných obalů i běžný nákup. Tím dojde k poklesu prodeje v lokálních malých obchodech a ke snížení jejich schopnosti konkurovat supermarketům. Tato situace může následně vést k omezení obchodní sítě, zejména malých vesnických prodejen.
DISKRIMINACE MENŠÍCH LOKÁLNÍCH OBCHODŮ
V případě povinného zálohování hrozí malým obchodům diskriminace, kdy nebudou moci uhradit vzniklé náklady s povinným zpětným výkupem tak, jako silné potravinové řetězce. Obchodník při povinném zálohování nemá vyjednávací sílu. Buď přistoupí na podmínky dodavatelů, nebo nemůže toto zboží vůbec prodávat, ale tím se vyřazuje z trhu. Současně, pokud nebude nabízet výkup zálohovaných lahví, může obchodník očekávat pokles tržeb, protože spotřebitel bude raději nakupovat v místě výkupu lahví.
Obhájci povinného zálohování problém nerovnoměrného dopadu zálohovaní na malé a velké obchody „řeší“ tím, že u malých obchodů předpokládají pouze dobrovolnou účast na výkupu obalů. Toto zvýhodnění je fakticky právním podkladem k diskriminaci těchto malých obchodů. Pokud obchod vykupuje obaly dobrovolně, nemůže po dodavateli požadovat, aby plně uhradil náklady spojené s výkupem, protože je vykupovat nemusí. Zatímco výrobci nápojů velkým obchodním řetězcům uhradí náklady a investice spojené s výkupem zálohovaných obalů, malé obchody se budou muset spokojit s možnou podporou výrobců nápojů podle podmínek, které malým obchodům za jejich „dobrovolnost“ sami určí.
NÁKLADY NA SYSTÉM POVINNÝCH ZÁLOH NAKONEC BOHUŽEL ZAPLATÍ SPOTŘEBITELÉ
Dle navrhovatelů povinného zálohového systému budou veškeré náklady na zavedení povinných zálohovaných PET hradit výrobci. Tzn. tyto zvýšené náklady výrobců na provoz zálohového systému se promítnou dále do ceny konečných výrobků a tyto náklady reálně zaplatí spotřebitel. S povinným zálohováním PET lahví čeká bohužel spotřebitele zdražení všech nápojových výrobků v PET obalu.
Autoři povinného zálohového systému ve své ekonomické analýze počítají s ekonomickou udržitelností tohoto systému jen v tom případě, že bude 1/3 nákladů financována z nevrácených záloh ve výši 3 Kč za PET lahev, které spotřebitel zaplatil. Potvrzuje se zde paradox, že tito zastánci povinného zálohování potřebují pro finanční udržení celého systému povinných záloh, aby se určité množství lahví nikdy nevrátilo, neboť právě nevyplacené zálohy zajišťují významnou část jeho financování. Stručně řečeno, čím více zálohovaných lahví se nevrátí, tím bude celý systém povinného zálohování ekonomicky lépe fungovat. Protože jsou finančně závislí na nevrácení určitého množství lahví, nemají motivaci k tomu, aby byl systém vrácení pro spotřebitele příliš pohodlný, například nemají důvod snažit se o to, aby výkupní místa byla i v menších sídlech, protože jejich obsluha je neefektivní, zdražuje systém, a ještě svým výkupem snižuje pro ně tolik potřebný objem nevyplacených záloh.
Zdroj: freepik.com
Comments are closed.