Přechod EU na oběhové hospodářství doprovází obava, jak nejlépe cirkulárně využít plasty, jejichž objem se během dalších dvaceti let zdvojnásobí. Prioritou je nastavit oběhového hospodářství tak, aby byly co nejméně využívány primární suroviny včetně těch na biologické bázi, a naopak byly maximálně dlouho využívány plastové materiály pomocí opětovné mechanické či chemické recyklace.
V roce 2020 bylo ve státech EU v průměru recyklováno 14 % plastového odpadu. Zbývající objem byl buď energeticky využit nebo uložen na skládku. Nová strategie EU, která se promítá do legislativy, proto cílí na celkovou ekologickou udržitelnost plastů.
Jako vhodné řešení náhrady konvenčních plastů se dříve jevilo používání bioplastů, které jsou lépe rozložitelné a kompostovatelné než typické fosilní plasty. Reálné vlastnosti bioplastů byly ale po několika letech analyzovány jako mylné, a ne tak lehce biodegradabilní, jak výrobci deklarovali svými „zelenými“ prohlášeními.
Bioplasty se nyní používají pro obaly, při výrobě spotřebního zboží, textilií, v zemědělství, dopravě nebo ve stavebnictví. Celosvětově tvoří okolo 1 % z celkového objemu výroby plastů, tj. více než 2 miliony tun ročně. Z tohoto globálního objemu produkuje čtvrtinu plastů Evropa a více než polovinu Asie.
Strategie a legislativa EU se průběžně zabývá bioplasty, jejich biodegradabilitou a kompostovatelností. Je ale nutné uchopit je více systematicky tak, aby byly plně v souladu se Zelenou dohodou, Akčním plánem pro oběhové hospodářství a Strategií EU pro plasty. V kontextu s plasty je cílem Akčního plánu pro nulové znečištění snížit do roku 2030 plastový odpad v mořích o 50 % a mikroplasty v životním prostředí o 30 %.
Své politiky EU připravuje tak, aby byly všechny druhů plastů, pokud je to možné, co nejvíce redukovány, opětovně používány a co nejlépe maximálně recyklovány.
Jak jsme popsali v našem nedávném příspěvku, bioplasty neboli ekoplasty nejsou vždy tak vstřícné k životnímu prostředí, jak se na první pohled zdá a někdy mohou dokonce více škodit než klasické konvenční plasty. I když mají název bio, protože k výrobě je použita biomasa, jejich rozložitelnost není vždy stoprocentní a rychlá. Aby bylo možné bioplasty používat jako plná náhrada fosilních plastů, musí mít velmi podobné vlastnosti. Proto se k čistě přírodním biopolymerům přidávají i aditiva, která jsou chemického původu a mají stejnou toxicitu jako konvenční plasty. Navíc, biologicky rozložitelné plasty mohou tyto nežádoucí přísady rychleji uvolňovat do životního prostředí než fosilní plasty. Proto se nová pravidla EU budou soustředit i na biologický původ a nezávadnou rozložitelnost všech substancí a přísad v deklarovaných biodegradabilních a kompostovatelných plastech.
Konkrétním příkladem vhodného využití bioplastů jsou mulčovací fólie. V současné době se v zemědělství používají mulčovací fólie z fosilních, nerozložitelných polymerů, které dobře chrání před mrazem, podporují vyšší výnosnost, snižují závislost na herbicidech a pesticidech, šetří vodu. Na konci životnosti těchto plastů je někdy problematická jejich likvidace a recyklace. Pouze 24 % tohoto agroplastu je recyklováno, přitom potenciál je velmi vysoký. Pokud je část agrofólií špatně odstraněna, zůstávají v půdě, uvolňují se z nich mikroplasty, které se šíří dále větrem či vodou. Nahrazení konvenčních agroplastů plně biodegradabilními bioplasty je zde více než žádoucí.
Pod biologicky rozložitelné plasty zařazujeme tzv. kompostovatelné plasty. Jsou rozkládány ve speciálních zařízeních pro průmyslové kompostování, kde jsou podmínky přísně kontrolovány, aby docházelo k plnému a co nejrychlejšímu rozkladu. V současné době existuje evropská norma pro průmyslově kompostovatelné plasty. Ovšem chybí pro domácí kompostování, protože podmínky pro rozklad zde mohou být poněkud odlišné od stanovených parametrů.
Aktuálně neexistují ani přesné normy nebo certifikace pro plastové výrobky, který by měly být označeny jako bio. S připravovanými jasnými novými pravidly chce EU i eliminovat pokusy o „greenwashing“, které bioplasty doprovázejí. Nová, transparentní certifikace ekoplastů zajistí objektivní potvrzení o složení plastu a délce jeho rozkladu, budou navíc viditelně uvedeny na výrobcích.
Jednou z prvních implementací nové strategie EK je zahrnutí biodegradabilních a kompostovatelných bioplastů do návrhu Nařízení o obalech a obalových odpadech, které bylo představeno na konci listopadu 2022.
Bioplasty jsou vizuálně téměř nerozeznatelné od konvenčních plastů. Rozdíly vidíme až při recyklaci, která je nyní více problematická než u tradičních plastů, protože technologie mechanické recyklace jsou na ně přizpůsobené. Pokud se podaří zajistit efektivní recyklaci bioplastů, plnou rozložitelnost a kompostovatelnost podle nových norem, pak teprve mohou mít plasty biologického původu výhodu před tradičními fosilními plasty.
Foto: Freepik.com
Comments are closed.