Plnou cirkularitu plastů doplňuje chemická recyklace, která umí zpracovat i znehodnocené plasty určené pro skládkování nebo spalování. Evropský parlament potvrdil návrh Komise pro výpočet recyklovaného obsah v plastových nápojových lahví pro technologie chemické recyklace.
Návrh Komise navazuje na své již vydané Prováděcí rozhodnutí, kterým se stanoví pravidla pro výpočet, ověřování a vykazování údajů o obsahu recyklovaných plastů v jednorázových plastových nápojových lahvích. Protože toto rozhodnutí se týkalo pouze recyklátu z mechanické recyklace, zavázala se do 31.3.2024 doplnit nařízení i o výpočet z chemické recyklace.
Prováděcí rozhodnutí navazuje na evropskou směrnici o zákazu jednorázových plastů (Single Use Plastics – SUP), která je v Česku platná od října 2022. Podle SUP musí každá vyrobená PET lahev od roku 2025 obsahovat minimálně 25 % recyklátu. Od roku 2030 to musí být 30 %, ale povinnost není už jen pro PET lahve, ale i pro další druhy plastů pro výrobu nápojových lahví.
Doplněné Prováděcí rozhodnutí schválil na svém plenárním zasedání dne 24. dubna 2024 Evropský parlament (EP). I když nebyla tato legislativa příliš veřejně komentována, má velký význam jak pro mechanické, tak pro chemické recyklátory. Důležitá ale je i pro oběhové hospodářství v rámci splnění povinných cílů recyklace nebo povinného obsahu recyklátu v plastových obalech podle nového nařízení o obalech a obalových odpadech (PPWR).
Schvalování v EP ale neprobíhalo tak hladce, jak se může zdát. Týden před plenárním zasedání schválil evropský parlamentní výbor ENVI námitky proti návrhu doplnění Prováděcího rozhodnutí.
Námitky podpořili ve svých prohlášeních i asociace FEAD, EuRIC, Zero Waste Europe a další. ENVI v něm upozorňuje, že není vhodné nyní stanovit pravidla pro technologie chemické recyklace – pyrolýza a gasifikace, které nejsou relevantní pro cíle SUP od roku 2025, a dále od roku 2030 mají velmi omezený význam. Očekává se totiž, že do roku 2030 budou nápojové plastové lahve podle SUP tvořit 17 % všech plastových obalů uváděných na trh, kdy 80 % tohoto 17-ti % podílu bude vyrobeno z PET. Zbývajících 20 % je převážně z PP a PE, tj. pouze 4 % všech plastových obalů.
Naopak pravidla výpočtu mají velký význam v kontextu s cíli nového nařízení o obalech a obalových odpadech (PPWR) od roku 2030. Protože na PPWR budou navazovat delegované akty, které budou nařízení upřesňovat či případně měnit, není vhodné podle ENVI nyní zavádět metodu výpočtu pro pyrolýzu a gasifikaci. Výbor vyzval Komisi, aby svůj návrh stáhla a připravila nový, který se bude zabývat pouze metodikou výpočtu, ověřování a vykazování recyklovaného obsahu pro chemickou recyklaci typu depolymerizace, která nevyžaduje žádné účtování hmotnostní bilance.
V námitkách se ENVI navíc domnívá, že návrh prováděcího rozhodnutí Komise překračuje pravomoci stanovené směrnicí SUP, protože účtování hmotnostní bilance založené na metodice „fuel-exempt“, a ne preferované „polymer-only“, není v souladu s cílem podpory vysoce kvalitní recyklace a zvýhodnil by tak méně oběhové recyklační technologie typu pyrolýza a zplyňování.
S tímto postojem ENVI ale nesouhlasila většina poslanců EP, což potvrdili zamítnutím námitek. Podobný názor jako Komise a EP mají i evropské asociace chemického průmyslu vč. Svazu chemického průmyslu ČR (SCHP). Ten ve svém stanovisku k návrhu „polymer-only“ považuje metodiku výpočtu recyklovaného obsahu za jeden z nejdůležitějších prvků připravované legislativní podpory recyklace plastů v oblasti odpadového hospodářství. Její správný výběr zásadně ovlivní dostupnost chemické recyklace v dalších letech a tím i dosažení cílů v oblasti oběhového hospodářství. Bez dostatečné podpory chemické recyklace je ohroženo dosažení cílů v oblasti požadovaného podílu recyklovaného materiálu jak v oblasti obalové techniky, tak i například v oblasti automobilového průmyslu, jak je popsáno v připravovaných evropských nařízeních Packaging and Packaging Waste Regulation (PPWR) a End of Life Vehicles Regulation (ELVR).
Podle SCHP varianta schváleného výpočtu podle metodiky hmotnostní bilance „fuel-exempt“ definuje jako recyklovaný obsah veškeré výstupy vyjma energetického využití a procesních ztrát. Požadavky na použití metodiky zohledňující pouze výstupy použité na výrobu plastů (polymer-only) jdou za rámec platné legislativy a uměle znevýhodňují technologie chemické recyklace. Zásadní výhody využití chemické recyklace, tj. její schopnost získání výchozích monomerů i ze směsných plastových odpadů, ji řadí mezi nezastupitelné metody důsledné materiálové recyklace, které vedou k omezení spalování a skládkování a ke snižování využití fosilních zdrojů.
Comments are closed.