Přesné označování druhů obalových materiálů má za cíl zvýšit úroveň recyklace obalových odpadů, a také zajistit validaci povinného vysokého množství recyklátu v plastových obalech podle nové legislativy. Slouží ale i k označení druhů textilií nebo k potvrzení autenticity.
Optické třídící linky jsou v současné době nejmodernější zařízení, která usnadňují a zefektivňují odpadové hospodářství. Využívají je například SAKO Brno nebo OZO Ostrava.
Nyní přichází z EU nové požadavky na zvýšení objemu recyklace a hlavně na vysoký obsah plastového recyklátu v plastových obalech podle čerstvě schváleného Nařízení o obalech a obalových odpadech (PPWR). Jak spolehlivě zjistit, zda nový plastový výrobek obsahuje opravdu recyklát a není to pouze „papírová deklarace“?
Na trh přichází několik variant technologií označování druhů obalového materiálů. Jsou vhodné i pro textilie, které čekají stejné legislativní nároky jako u obalů. První začala před několika dny – od 1. ledna 2025 povinný sběr textilu v rámci EPR systému. Další povinnosti, např. stanovení povinného obsahu recyklátu v syntetických textiliích, nyní připravuje Komise a její výzkumné centrum JRC.
Označování druhů plastových obalových materiálů či syntetických tkanin je důležité i pro určení vhodného typu recyklační technologie – mechanické či chemické. U chemické recyklace je přesná identifikace nejdůležitější, protože jednotlivé typy chemické recyklace (solvolýza, pyrolýza, gasifikace) umí zpracovat vždy určité druhy syntetického materiálu. Například pyrolýza neumí zpracovat PET plasty a polyester, solvolýza nezvládne směsné plasty a směsné syntetické textilie.
Mezi základní druhy označování materiálů, pro využití v obalovém či textilním průmyslu, řadíme markery a digitální vodoznaky viditelné pouze technologií optických třídiček.
Markery lze umístit buď na etiketu nebo přímo do hmoty plastového materiálu.
Variantu umístění markeru na etiketu nabízí například organizace Nextek. Jejich technologie PRISM je nový způsob rychlého třídění obalů založený na inteligentních etiketách s neviditelnými značkami, které lze detekovat a třídit pomocí stávajících vysokorychlostních optických třídicích systémů. Etikety jsou kódovány vysoce výkonnými luminiscenčními sloučeninami k třídění cílených toků, a to včetně plastů přicházejících do styku s potravinami, bioplastů, chemických obalů, automobilových plastů či černých plastů.
Další možností je umístění neviditelných markerů přímo do polymeru tvořící obal či textilii. Touto technologií se zabývá Svaz chemické průmyslu ČR, Centrum organické chemie a Národní centrum kompetence polymerních materiálů a technologií pro 21. století. Cílem projektu je navrhnout a ověřit nový, ekologický a levný systém značení plastů. Nové značení bude mít minimální zásah do receptury plastových materiálů, zdravotní nezávadnost a bude bez aditiv. Technické řešení bude levné a nebude mít vliv na cenu výrobků. Je vhodné pro trvalou a jasnou identifikaci původu polymeru nejen při recyklaci, ale i při prokázání obsahu recyklátu v novém plastovém výrobku.
Třetí technologií jsou digitální vodoznaky. Pilotním projektem se zabývá Iniciativa pro digitální vodoznaky HolyGrail 2.0, jehož cílem je prokázat technickou životaschopnost digitálních vodoznaků pro přesné třídění obalového odpadu, a také ekonomickou životaschopnost technologie v praxi. Digitální vodoznaky jsou nepostřehnutelné kódy velikosti poštovní známky, které pokrývají povrch obalu spotřebního zboží. Cílem je, aby po vstupu obalu do třídičky mohl být digitální vodoznak dekódován kamerou s vysokým rozlišením. Obaly jsou pak, pro zajištění kvalitnějšího recyklátu, přesně tříděny do odpovídajících toků na základě přenesených atributů (např. potravinářské vs. nepotravinářské).
Comments are closed.