Oběhové hospodářství potřebuje pro splnění ambiciózních cílů stanové pro komunální odpady, konkrétně pro plastové obalové odpady a syntetické textilie, nové technologie chemické recyklace. Ty umí zpracovat právě ty znečištěné plasty a umělé textilie, které již nezvládne mechanická recyklace.
Průměrná spotřeba textilu v Evropské unii (EU) se pohybuje v rozmezí 9-27 kg textilu/osoba/rok. Evropské domácnosti spotřebují okolo 13 miliónů tun textilních produktů (oblečení, obuv, domácí textil). Syntetická vlákna, jako polyester a nylon, tvoří více než polovinu všeho oblečení a 70 % domácího textilu.
První plošné opatření EU, týkající se textilií, je povinné od roku 2025, kdy všechny obce a města budou zajišťovat nově i sběr textilního odpadu. Textilie budou podle revidované směrnice o odpadech součástí systému rozšířené odpovědnosti výrobce (Extended Producer Responsibility – EPR). V praxi to znamená, že výrobci, distributoři a prodejci uvádějící textilní výrobek na český trh zaplatí poplatek za sběr, tříděním recyklaci a likvidaci odpadů. Podle Ministerstva životního prostředí vyhodí Češi zhruba 180 tis. tun textilu ročně a tvoří 3-4 % směsného komunálního odpadu. V Evropské unii je každý rok vyprodukováno 12,6 mil. tun textilního odpadu, z toho 5,2 mil. tun představují oděvy a obuv.
Co vše do textilního odpadu patří? Jsou to nejen oděvy, ale i boty, batohy, tašky, kabelky, šály, šátky, čepice a další oděvní doplňky. Dále bytové textilie – lůžkoviny a povlečení, potahy a deky, záclony a závěsy, ubrusy, utěrky apod.
Cíle pro sběr a recyklaci komunálního odpadu, jehož jsou textilie součástí, určuje zákon o odpadech. V roce 2025 musí municipality zajistit takový sběr, aby soustřeďované recyklovatelné složky komunálního odpadu tvořili alespoň 60 %, v roce 2030 65 % a k roku 2035 minimálně 70 %. Co se týká recyklace, pak musí ČR v roce 2025 recyklovat 55 % veškerého komunálního odpadu, v roce 2030 to je 60 % a v roce 2035 minimálně 65 %.
Výsledky ČR za rok 2022 hovoří o materiálovém využití komunálního odpadu na úrovni 41 %.
K textiliím míří i další nová legislativa. Před několika dny dokončilo svůj evropský legislativní proces nové Nařízení o ekodesignu pro udržitelné produkty (ESPR). Pro mnoho kategorií výrobků určuje nařízení pravidla pro trvanlivost, opětovné použití, modernizovatelnost a opravitelnost, obsah recyklovaných materiálů, repasování a recyklaci, uhlíkovou a environmentální stopu či požadavky na informace. Nově se zavádí digitální pas výrobku, který má obsahovat přesné, aktuální a úplné informace ve vztahu k životnímu cyklu produktu. Pro textilie a obuv je zde navíc zákaz ničení, pokud nejsou prodány, včetně přesného reportingu.
Jaké budou konkrétní povinnosti pro ekodesign textilií, například cíle úrovně obsahu recyklátu v textiliích či další povinnosti spojené s recyklací, a to zejména u syntetických, budou určovat budoucí navazující delegované akty. Obdobná strategie se již promítla u obalů. V novém nařízení o obalech a obalových odpadech (Packaging and Packaging Waste Regulation – PPWR), které se blíží do závěru svého evropského legislativního procesu, jsou jasně určeny povinné parametry sběru, recyklace, recyklovatelnosti, a také povinného množství recyklátu v plastových obalech. Další parametry PPWR budou upřesňovat delegované akty.
Největší koncentrace je v PPWR soustředěna na plastové obalové odpady. Výrobci plastových obalů a recyklátoři tuto skutečnost vidí jako diskriminaci jednoho druhu obalového materiálu a zvažují dokonce proti PPWR žalobu u Evropského soudního dvora.
Současně stakeholdeři odpadového a petrochemického průmyslu, včetně ministerstev, několik měsíců řeší na evropské úrovni jednotná harmonizovaná pravidla pro chemickou recyklaci. Jsou si dobře vědomi, že vysoké cíle recyklace plastů a současně povinného obsahu plastového recyklátu v nových obalech není možné splnit bez chemické recyklace.
V případě jasné definice úrovně recyklace a povinného obsahu recyklátu u syntetických textilií, lze očekávat vysokou poptávku po chemické recyklaci nejen od výrobců, kteří balí své výrobky do plastových obalů, ale i od textilního průmyslu. Pokud budou výrobci či distributoři uvádět na trh své textilní výrobky a musí za ně v rámci EPR systému platit poplatky za sběr a recyklaci, pak budou mít sami snahu prodávat takové výrobky, které jsou vyrobeny z lehce recyklovatelných syntetických textilií. S chemickou recyklací pak budou mít jistotu, že i použité poškozené textilie budou chemicky zrecyklovány znovu na polymer, který je shodný s kvalitou primárního z fosilních surovin a lze z něj spolehlivě vyrobit novou textilii.
I když je chemická recyklace ne příliš mediálně známé téma, je o to více řešena v odborných a politických kruzích v Bruselu. Je předmětem vyjednávání institucí EU a evropských asociací, kde je aktuálně řešeno jasné určení bodu měření recyklace; tzn. místo, kde končí režim odpadů a začíná recyklace (End of Waste – EoW).
Evropská komise (EK) zadala svému Společnému výzkumnému centrum (Joint Research Centre – JRC) připravit podklady, podle kterých připraví harmonizaci EoW v EU, podklady mají být hotovy ve 3. kvartále tohoto roku. Problematice se nyní intenzivně věnuje JRC spolu se zástupci plastikářského, recyklačního, chemického průmyslu, včetně ekologických asociací. Cílem je najít konsensus na určení měřícího bodu chemické recyklace.
Aktuální návrh JRC na umístění EoW je pro všechny tři typy chemické recyklace (depolymerizace, pyrolýza, gasifikace) stejná, tj. na konci celého procesu chemické recyklace, kdy vzniká po chemickém rozkladu nový čistý polymer pro další použití. Návrh této klasifikace je ale znevýhodňující pro pyrolýzu a gasifikaci, kdy by výtěžnost polymeru byla nízká oproti mechanické recyklaci nebo depolymerizaci. Pyrolýza má tu výhodu, že umí zpracovat všechny druhy plastů mimo PET a polyester, které jsou určeny pro depolymerizaci. Má proto široké využití pro zpracování rozmanitých druhů plastových odpadů a syntetických textilií.
Stakeholdeři chemického průmyslu prosazují prostřednictvím svých evropských asociací variantu určení EoW stejně, jako je u recyklace papíru tzn. na vstupu do papírny nebo jako u železného šrotu tzn. na vstupu do železárny či jejího tavícího procesu. Recyklace papíru a recyklace železa jsou ekvivalentem chemické recyklace. Pokud bude EoW stanoven na konci chemické recyklace, nebude pak zřejmě efektivní zpracovávat odpadní plasty chemickou recyklací (typ pyrolýza nebo zplyňování), protože se nesplní povinná úroveň recyklace plastů 55 % v roce 2030.
Comments are closed.