Od roku 2021 musí veřejní zadavatelé podle Zákona o zadávání veřejných zakázek dát přednost nákupu výrobků nebo služeb podle tzv. „zeleného zadávání“. Jsou povinni zohlednit dopad na životní prostředí, trvale udržitelný rozvoj, životní cyklus výrobku, služby nebo stavební práce. Měli by upřednostňovat nové nebo inovované produkty, služby a postupy, které souvisí s předmětem veřejné zakázky.
Při zodpovědném zadávání veřejných zakázek (ZZVZ) zadavatel nakupuje produkty, služby a stavební práce, které potřebuje, přičemž získává maximální hodnotu vytvářením prospěchu pro společnost a ekonomiku s minimalizací dopadů na životní prostředí. Hlavním cílem odpovědného zadávání je využití vlivu veřejných zadavatelů v oblasti veřejných zakázek k řešení problémů, se kterými by se i v opačném případě museli vypořádat. Například zaměstnání znevýhodněných osob na trhu práce nebo vyhledávání ekologicky šetrnějších řešení.
ZZVZ se ve vypisovaných tendrech soustředí na sociální, environmentální a inovační kritéria.
Sociálně odpovědné je takové zadávání veřejných zakázek, při kterém se zohledňuje jedno nebo více z těchto sociálních hledisek: pracovní příležitosti, důstojné pracovní podmínky, dodržování sociálních a pracovních práv, sociální začlenění (včetně zdravotně postižených osob), rovné příležitosti, přístupnost, uzpůsobení podmínek pro všechny, zpřístupnění zakázek malým a středním podnikům a širší dobrovolné dodržování sociální odpovědnosti firem.
Environmentálně odpovědný přístup při zadávání veřejných zakázek je kromě výše uvedeného také obsahem metodiky „zeleného zadávání veřejných zakázek” (Green Public Procurement). Jedná se o nástroj k dosažení cílů environmentální politiky, jehož využitím se orgány veřejné správy snaží při výběru dodavatele pořídit výrobky, služby a práce s nižšími dopady na životní prostředí během jejich životního cyklu.
Veřejnou zakázkou v oblasti inovací se rozumí poptávání inovativních řešení, která například nově přichází na trh, ale nejsou běžně dostupné. Tím může zadavatel nalézt efektivnější řešení s nižším náklady životního cyklu, zvednout celkovou kvalitu poskytovaných služeb, nebo i podpořit technologický vývoj v určité oblasti.
Dalším z pilířů odpovědných veřejných zakázek je mezinárodní norma ISO 20400 o udržitelném zadávání (Sustainable Procurement). Norma se zabývá zejména odpovědným nakupováním organizací, kterým ovlivňují environmentální, sociální i ekonomickou oblast.
Jako příklad dobré praxe můžeme zmínit zakázku na recyklaci odpadů ve Velké Británii, kde byly upraveny zadávací podmínky tak, aby se mohly zakázky účastnit i malé a střední podniky nebo sociální podniky. Z oblasti environmentálně odpovědného zadávání lze uvést zakázku na energeticky účinné elektrické spotřebiče v Rakousku, kdy museli dodavatelé splňovat kritéria udržitelného zadávání a ekoznaček, nebo zakázku na autobusové nádraží v Německu, kde byly hlavním kritériem co nejnižší náklady na údržbu a dlouhá životnost. Dobrým příkladem veřejné zakázky na inovace je německá zakázka na obnovení povrchu a renovaci silnic, kde byla hlavním cílem kompletní recyklovatelnost materiálu. Bylo tím ušetřeno 30 % obvyklých nákladů a nový způsob renovace byl méně náročný na provoz.
Využitím kritérií odpovědného zadávání je předpokládán ústup kritéria nejnižší ceny do pozadí, čímž mohou krátkodobě stoupnout náklady na veřejné zakázky. Ovšem odpovědné zadáváním řeší i jiné problémy, společenské. To může ve výsledku zadavateli náklady ušetřit a zvednout sociální úroveň. Například zaměstnáním osob znevýhodněných na trhu práce využije tuto pracovní sílu k tvoření reálných statků namísto pouhé výplaty sociálních dávek a náklady na zaměstnání se následně částečně vracejí do státního rozpočtu formou odvedeného sociálního a zdravotního pojištění a daní.
Důležitým měřítkem jsou také náklady životního cyklu. Při používání kritéria ekonomické výhodnosti mohou být sice prvotní náklady nižší, ale dodaný výrobek či služba za nižší cenu často vyžaduje nákladnější údržbu, má nižší životnost nebo je nákladnější na likvidaci.
Odpovědným veřejným zadáváním lze získat značný přínos navíc, tzv. „best value“, jehož podstatou není pouze dosažení co nejnižší ceny, ale i kombinace nákladů životního cyklu a kvality. Tento koncept je propojen s principem 3E zahrnující hospodárnost („economy“), účelnost („efficiency“) a efektivnost („effectivness“).
Dodržování principů a realizace Zodpovědného zadávání veřejných zakázek by mělo být jedním z akcelerátorů oběhového hospodářství.
Zvýšená poptávka po výrobcích s recyklovaným materiálem, místo jen z primárních surovin, může výrazně zvednout objem produkce recyklátorů. ZZVZ se netýká jen nákupu například protihlukových zábran, kabelových žlabů, kancelářského papíru a dalších výrobků s obsahem recyklátu. Zelené zadávání může pomoci ČR s plněním nových recyklačních cílů u obalových materiálů, povinných od roku 2025. Výjimkou v poptávce je recyklovaný PET. Již nyní je poptávka po tomto recyklátu značná a bude se dále, s povinným obsah recyklátu v plastových nápojových lahvích, od roku 2025 zvyšovat. Poptávka je vždy tím hlavním a nejúčinnějším motorem.
Proč se nezvyšuje poptávka po recyklátu, mimo zmíněný rPET? Bohužel produkty s obsahem recyklátu jsou v současnosti většinou znevýhodňovány certifikačními orgány oproti výrobkům z primárních surovin. Je to tradiční přístup, kdy materiál procházející z odpadu je prvotně považován za nečistý a tedy hygienicky a kvalitativně rizikový. Pokud nechceme, aby brzdou oběhového hospodářství byly certifikace, měly by být uzpůsobeny tak, aby se v jejich procesu přímo počítalo s recyklovanými materiály, jako s plnohodnotnými surovinami. Dalším vhodným řešením je chemická recyklace, která zpracovává špatně recyklovatelné, znečištěné plastové materiály a díky své technologii rozkládá nerecyklovatelné plasty na polymery s kvalitou primárních fosilních surovin.
Měly by nové výrobky obsahovat povinné procento recyklátu? ZDE můžete popsat svůj názor na danou problematiku.
Foto: freepik.com
Comments are closed.