O tom, jak mylný krok může být rozvolnění pravidel fungování Autorizovaných obalových společností (AOS), se přesvědčili u našich německých sousedů.
Až do roku 2003 byl v Německu jen jeden operátor – Duales System Deutschland (DSD). Po rozhodnutí soudu a následných opatřeních na podporu soutěže a úpravě legislativy se sektor postupně transformoval na trh se soutěžním prostředím v oblasti služeb EPR systémů, které zajišťují.
Od roku 2003 funguje tedy v SRN konkurenční prostředí, oligopol deseti Autorizovaných obalových společností. Po deseti letech tohoto soutěžního prostředí ovšem přichází požadavek na změnu. Komunální společnosti zajišťující nakládání s komunálním odpadem a také i privátní společnosti nakládající s odpady zjistili, že je nutné tento oligopol změnit a odstranit soutěž mezi společnostmi zajišťujícími sdružené plnění (AOS).
Co se stalo?
Cílem každé AOS je vždy získat co nejvíce klientů, kterými jsou firmy produkující balené zboží a ze zákona platí poplatky do sběrného systému. AOS se snaží nabízet klientům tyto poplatky nižší než u konkurence, a proto co nejvíce redukují náklady za účelem tvorby zisku. Tento princip je obecně známý v tradičním tržním prostředí, ne však v oblasti zpětného odběru obalového odpadu. Tuto skutečnosti zjistili po několika letech fungování právě v Německu.
Princip německého oligopolu spočívá v geografickém rozdělení působnosti jednotlivých AOS, kdy ve své oblasti pověří firmy zabývající se odpadovým hospodářstvím shromáždit a zpracovat odpad. Veškeré náklady se pak rozdělí podle podílů na trhu jednotlivých AOS, které zajišťuje clearingovém centrum.
Právě tento systém přiměl některé AOS k tomu, že začaly nekalým způsobem uměle zkreslovat svůj tržní podíl nižším vykazováním objemu uváděných obalů na trh, než byla skutečnost. 1 % tržního podílu znamenalo uhradit náklad ve výši okolo 8 mil. EUR. Výsledkem byl stav, kdy na trhu bylo stále vyšší množství obalových odpadů, ovšem některé AOS vykazováním nižších tržních podílů platili méně clearingovému centru, které následně nemělo finanční prostředky na úhradu všech vzniklých nákladů za sběr a likvidaci obalových odpadů. V kontejnerech bylo tedy okolo 30-50 % nezaplacených obalů ve výši 350 mil. EUR.
Reakcí na tuto situaci byl odchod některých AOS z clearingového centra s cílem založit jiný, transparentnější systém. Změny proběhly také v německé legislativě. Zákon o obalech musel být několikrát novelizován, aby nové regulace zabezpečily uřídit celý tento velmi složitý systém a současně plnit evropské environmentální cíle.
Zdroj: freepik.com